Zvířata kolem nás

Zvířata společenská, jako například pes nebo kůň jsou asi někde jinde v žebříčku přítulnosti než například medvěd, nebo ussurijský tygr. Možná by se dali ochočit i oni, ale to už je silně proti přirozenosti přírody.  

Ta patří především zvířatům. Jsou v ní doma. Proto je s podivem, že objeví-li se někde v horách například vlk, hned se na něj pořádají hony a nikdo jej nijak nechrání. Přitom na člověka neútočí není-li k tomu donucen. Ale to nikoho nezajímá. A že občas napadá stádo? Nemá si člověk to stádo zabezpečit tak, aby k tomu nedocházelo? Ne, lépe je vlka zastřelit, nebo utýrat v železech.  

Totéž platí o medvědech. Ti jsou drobátko nebezpeční, ale to už je věc rizika. Kvůli turistům je třeba se medvědů zbavit. Ano, oni za to mohou. Ne lidi, kteří jim ukradli jejich prostředí a vyštvali je čert ví kam.  

Toto se děje dnes a všude, a nejen na pevnině, ale i ve vodní říši. A je úplně jedno, zda v té sladkovodní či té druhé.  

Ece homo jen kouká, kde by jakého živočicha sežral a je mu jedno, co tím vlastně způsobuje. Hlavně že má „pán tvorstva“ plný žaludek. Ale už staří indiáni, ti údajní nevzdělanci moc dobře věděli, proč loví jen tolik, kolik potřebují. Bezhlavé vybíjení stád k nim přivezl až onen tolik opěvovaný homo sapiens. To homo se dá ještě brát, ale to druhé už dávno není pravda. Tedy co se chování vůči přírodě a živočichům v ní týče.  

Zvířata mohou být miloučká a kamarádská, ale také podivná a nepřátelská. To je fakt. To ovšem není důvod ke jejich vyhubení.  

Kdopak by nechtěl pohladit třeba pandu, nebo koalu. Takoví milí živočichové a už jich dramaticky ubývá. Čí vinou? Jistě nebudete dlouho hledat odpověď.  

Každé zvíře si zaslouží jiný přístup a já netvrdím, že by se každé mělo chovat doma na klíně. To ne, ale je třeba nechat na přírodě její přirozený výběr. Věřte tomu, že si ona bez nás umí dobře poradit.